Petra a Luboš
22.05.2015, 20:02
0 km/h
78
71
Petra
Gavlasová
Profese:
Studentka
Motivace:
Tuto soutěž jsem našla úplnou náhodou na facebooku, kde jeden známý „sháněl“ nějakou dívku, která by do toho s ním šla a řekla jsem si, že je to něco pro mě a pro mého přítele, se kterým plánujeme do budoucna hodně cestovat (jestli nám bude přát štěstí a vydržíme spolu :D). Čili je to dokonalý začátek našich velkých plánů :)
Věk:
18
Zájmy:
Tanec, hudba, hra na saxofon, divadlo, volejbal, cestování.
Životní příběh:
Jsem úplně obyčejná holka s velkými sny. Studuji na Střední odborné škole dopravy a cestovního ruchu v Krnově, kde jsem šla hlavně s cílem, že chci v budoucnu dělat letušku. Přišlo mi, že je to dobrý způsob, jak se podívat do různých destinací. Avšak postupem času jsem začala zjišťovat, že to není tak úplně pravda, protože letuška vidí z té určité země většinou jen letiště a hotel. To mě začalo trošku odrazovat, ale pořád se mě držela myšlenka na cestování. Ve škole jsme měli hodně přednášek na téma „Studium v zahraničí“, „Výměnné pobyty“ a další projekty, a někde v polovině toho všeho jsem si uvědomila, kolik možností nám dává naše doba. Teď se jen stačí modlit, aby na planetě Zemi bylo bezpečno a v cestování a v poznávání nových kultur mi nic nebrání :)
Procestované země:
Jsme docela zcestovalá rodina, čili jsme skoro každý rok byli někde v zahraničí (Chorvatsko, Slovensko, Francie, Anglie, Maďarsko, Nizozemí, Turecko, Egypt, Tunisko…), ale i v České republice.
Kde všude jsme stopovali:
Prozatím jsem neměla příležitost k takovému tomu opravdovému stopování. Tohle by byla moje první zkušenost a doufám, že by nebyla i poslední.
Nejzábavnější zážitek:
Zatím žádný, ale věřím, že tato soutěž jich přinese spoustu :)
Nejbizarnější vozidlo:
Na mé nejbizarnější vozidlo ještě čekám, třeba to bude nějaké Porsche, třeba rikša :)
Luboš
Nytra
Profese:
Student
Motivace:
Důvod je přece úplně jednoduchý. S přítelkyní máme společný sen o cestování po světě a nechceme sedět celý život na zadku a čekat na lepší dobu. Chceme být ten pár, který si ze dne na den podá přihlášku a třeba se vydá na mistrovství ve stopování, i když předtím ani jeden z nás moc nestopoval. Dokud máme čas, mladistvou nerozvážnost a zdraví, chceme jít do všeho bláznivého. A přiznejme si, mnohým lidem to může přijít v dnešní době trošku pohádkové. My chceme přesně v takové pohádce žít!
Věk:
21
Zájmy:
Tanec, divadlo, turistika, cyklistika, hudba, filmy, rodina a kamarádi.
Životní příběh:
„Neprosni svůj život, ale prožij svůj sen.“ Tato slova mi i po pár letech ještě dnes doznívají v uších při vzpomínce na jednu neobyčejně obyčejnou přednášku na našem gymnáziu. Jako malý kluk jsem byl úplně jiný, než jsem teď. Téměř jedinou mou starostí byl počítač a pohybu jsem moc neholdoval. Naštěstí každý z nás dospívá a mně se v posledních letech změnil život. Začalo to příležitostnými návštěvami posilovny a ježděním na kole s kamarádem, později turistikou u nás v Beskydech a s příchodem tanečních na střední škole jsem si zamiloval tanec. Dnes už jsem absolventem šesti tanečních kurzů. Také jsem začal aktivně tančit folklorní tance a poznal se s partičkou super lidí, kteří jsou plní entuziazmu a chuti do života a mimo jiné se věnují country tancům, ohňové show a do ničeho nejdou na půl plynu. Díky nim jsme se v dramatickém spolku s Petrou potkali a zjistili, že máme pár společných snů, ty si chceme prožít a díky této soutěži to můžeme uskutečnit.
Procestované země:
Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Chorvatsko, Rumunsko, Rakousko.
Kde všude jsme stopovali:
Česká republika, Slovenská republika, Rumunsko
Nejzábavnější zážitek:
Není až tak zábavný, ale je to taková má první vzpomínka na cestování a autostop, dál než u našich sousedů přes kopec. Když mi bylo asi šest let, jeli jsme s rodiči poprvé k moři do Rumunska. Jelikož pocházím z rodiny železničářů, využili jsme k cestování vlakovou dopravu. Po dvou dlouhých dnech a třech nocích jsme dorazili do největšího přístavu v Rumunsku – Constanty. Po vystoupení z vlaku jsme se se skupinou dalších českých turistů měli vydat k přistaveným autobusům, ale díky mé maličkosti a hlavně dětskému močovému měchýři jsme s rodiči nabrali menší zpoždění a odtrhli se od skupiny. Následný zmatek a zoufalost neznala mezí. Pamatuji si, jak se táta domlouval s jedním místním pomocí končetin a gestikulace v obličeji kudy vůbec k moři a on nám poradil, kam zajít a stopnout si auto správným směrem. Máma ani já jsme rozhodně nechtěli jet s někým úplně cizím v cizí zemi a ještě, když mu nedokážeme ani říct, kam chceme jet. Naštěstí nám zastavil sympatický děda a ten, jako by přesně věděl, kam nás dopravit a my jsme mohli večer trávit společně s dalšími českými turisty v hotelu u pláže. Ale já osobně věřím, že zrovna zážitek s velkým N mě i mou partnerku teprve čeká a kdo ví, možná díky této soutěži a tomu, jací jsme, se ho s námi dočkáte.
Nejbizarnější vozidlo:
Nákladní vlak cestou z naší chalupy na Slovensku, ujel nám osobní vlak a strojvůdce byl čistou náhodou náš starý známý a měl konečnou stanici u nás v Českém Těšíně, tak nás přibral.
Božský dar! Tabule zabrala!!!! Praha je naše! Pokus o nejdelší stop závodu...tím, ale nekončíme! Koupáni s řidičem číslo 2 a znovu rozdáváme úsměvy...!!! + poděkování za hlasy
Bozi nám seslali kněze a novou velkou tabuli!!! Děkujeme
Nerušit, jsme na líbánkách...
999 metrů nad mořem a přesto na dně...
999 metrů nad mořem a přesto na dně...
Každá ze silnic píše svůj vlastní příběh a my jim nasloucháme
Vaříme a kupujeme melouny, rozdáváme Becherovky. Zdravíme Černou horu a loučíme se s Tureckem a Abdulem. Závod se pro nás stává nezapomenutelným zážitkem!
Známí v Řecku i Albánii aneb kontakty jsou důležité. Tatry z kopřivnice a Baník Ostrava jsou celosvětoví!!! ...
Druhá dokonalá pauza v další řecké rodině
Náš úkol číslo 5 - Návštěva sportovního utkání
Začátek Albánie? Uprchlíci za plotem! To nám to krásně začíná.
Kde je schovaná kamera?
Kde je schovaná kamera?
Razíme na cestu, články dopíšeme na ní
Červené nosy aneb snažíme se pomáhat!
Den v Aténách
Vážně? Další lidé, kterým rozumíme?
Konečně "krajan"
S kamioňákem Christosem o kousek dál
Přípravy, balení, směr Albánie
Venku demonstrace a my na pivíčku
Náš úkol číslo 4 - Koupání v moři s řidičem
Náš úkol číslo 3 - Návštěva vinice
Poloviční cíl! Hurááááá!!!
Indánské technyky zabraly!
Fotka druhé sochy
Na skok do divadla
Náš úkol číslo 2 - Nechali jsme si uvařit v rodině řidiče!
Θεσσαλονικη (Soluň) s Matinou a Tasosem
Žijeme a plníme úkoly
Parádní ráno
"Kaliméra" čili Dobré ráno všem
Náš úkol číslo 1 - seznámení s venkovem je za námi
Tak...vyspinkaní, zoubky umyté a můžeme zase vyrazit
Přesvědčit Emila k rumunským hranicím bude výhrou
Dědula Gustav a Ježíš
Gustav, dědula, co se nám sám nabídl
Vítej Maďarsko! Becherovky jedou!
Co teď? Černý policejní vůz...hrůza v očích.
Deja vu!!! A malý bonus - z Finska do Bratislavy
Poslední posilnění
Zas jedeme pozdě, ale čas na fotku je vždycky.
Zas jedeme pozdě, ale čas na fotku je vždycky.
Den před závodem přepadení! A nelegalní převoz alkoholu.
Naše miminko chce jet asi s náma
Dobry den, mužeme si zadojit?
Závětečná líbačka na Lipně s panem profesorem!
Písek, Plzeň, Praha nebo Písek, Příbram, Praha?
Po zběsilé jízdě pohoda, klid a sfetovaní silničáři
(Ne)čekání v Lásenicích
Zakřikli jsme déšť, ale už zase jedeme :-)
S paní Šárkou na zámek do Telče
Brno, teš se na nás.
Do Hradce a ještě dál.
Konečně z Prahy!
2 komentáře