Petra a Luboš
Nerušit, jsme na líbánkách...

Tedy po přijetí do Trebinje jsme zůstali stát s otevřenou pusou dokořán. Lidé, kteří nás vezli nám řekli, že vlastní hotel, a že nás v něm nechají tuto noc vyspat a to zadarmo. Tak jsme si říkali: "Dobře, to bude nějaký pajzl, kde stojí noc pár šlupek." Houby s mákem. Vysadili nás totiž před čtyřhvězdičkovým hotelem. Vešli jsme dovnitř, kde se náš řidič domlouval s recepčním na našem ubytování. Potom jsme se s ním rozloučili a šli jsme do svého pokoje, do kterého když jsme vlezli, tak nám spadla brada. Byl to krásný a útulný pokoj s vlastní koupelkou. Tak jsme se tedy osprchovali a šli spát. Ráno jsme se probudili s myšlenkou, že vlastně ani neznáme jméno onoho řidiče, a po noci strávené na tak pohodlné posteli Luboš prohlásil, že je to jako bychom byli na líbánkách. Když jsme si sbalili všechny věci, sešli jsme na recepci, že se rozloučíme, poděkujeme a půjdeme. Jenomže nastal další šok. Pan majitel nám zařídil i snídani. A to ne jen tak ledajakou. Seděli jsme sami v krásném velkém sále a na našem stole jsme měli tak trochu soukromý bufet.

Zobrazit ostatní zážitky týmu 6