Petra a Luboš
Vaříme a kupujeme melouny, rozdáváme Becherovky. Zdravíme Černou horu a loučíme se s Tureckem a Abdulem. Závod se pro nás stává nezapomenutelným zážitkem!

...zastavil nám kamion! Na té úzké cestě zablokoval celý pruh a všichni museli počkat, až se naložíme, bylo to boží! (naše články na sebe postupně navazují, tak si je čtěte celé a bavte se s námi) Abdul Vahid Kerim Japar!!! Další človíček, se kterým jsme měli tu čest svézt se. Pochází z tureckého města Mersin. Je mu 56, ale tvrdí, že se cítí na 26. Mluví turecky a rusky, což ani já ani Peťka neovládáme, ale raději "paněmajeme" rusky. Abdul jede s nákladem do Podgorici, ale my zkusíme štěstí už na hranicích a slyšeli jsme o posádkách daleko, daleko před námi a gratulujeme. Abdul má dceru a dva syny. Také šestiletého vnoučka, kterého nám ukazoval na videu, jak tančí na svatbě. Oba jeho synové odjeli po studiích do Ameriky za prací. A jak to víme? Abdul si chtěl udělat malou pauzičku na jídlo. Mysleli jsme, že si odskočí na benzínku a hned zase pojedeme, vždyť se snažíme všechny dohnat!

Na rozloučenou jsme Abdulovi darovali Becherovku od našich sponzorů z ČR!
Začíná nám pršet...a ovce blokují naštěstí železnici a né silnici!

PS: Albánie je plná krav, ovcí a povozů, tak doufáme, že mají venkov všichni hotový!

Zobrazit ostatní zážitky týmu 6