Petra a Luboš
Bozi nám seslali kněze a novou velkou tabuli!!! Děkujeme

Po parádní snídani a rozloučení se s recepční jsme se zastavili hned u cesty před hotelem a zastavilo nám první projíždějící auto. Alex a jeho syn Dimitri. Alex je kněz a zavezl nás původně do města a poté až za město, aby se nám lépe stopovalo. Při vykládání krosen z kufru nám daroval dva náramky a požehnal nám. My mu na oplátku darovali úsměv od konta bariery. Po další hodince stopu u benzínky za Trebinje nám zastavil Goran a hodil nás na hranici s Chorvatskem. Goran jezdí každý den z Trebinje do Dubrovníku do práce a povídali jsme si o národnostech a o tom, kde jsou jací lidé. Vyprávěli jsme mu, co jsme zažili a jak moc jsme rádi, že jsme součástí tohoto závodu. U hranice nás vysadil a my si zašli krátkou procházkou za hranice k lepšímu místu na stopování, protože nám bylo řečeno, že na hranicích stopovat nesmíme. Jednu noc nám celníci pomůžou a na druhý den nás vyhazují...naštěstí jsme si stopli dvě kamarádky Miru a Danielu, které se jeli koupat k moři a ty nás hodili na křižovatku před Dubrovník. Kde jsem mezi zbytky nábytku a kartónu zahlédl velikou tabuli, na které byly přilepené kachličky. Nejspíše dříve sloužila, jako reklamní tabule. Při odtrhávání přilepených kachlí došlo k malému škrábnutí, ale nic se nestalo. Na tabuli jsem napsal "Czech republic" s nadějí, že se ze zatáčky vyřítí české auto a vezmou nás až do Prahy...a ono se to stalo!!!!

Zobrazit ostatní zážitky týmu 6