Romana a Jakub

Věk:
22

Zájmy:
Cestování, hudba, fotografie, autostop, jazky

Životní příběh:
Základka. Gympl. Vysoká. Nic světoborného. Ale to co mému životu začalo dávat smysl je cestování. I když cestování je možná až příliš tvrdé slovo, v mém případě by stačilo přemisťování. Ten pocit ocitnout se někde v neznámu je k nezaplacení. I při cestě vlakem ze školy domů mívám choutky prostě vystoupit o pár zastávek dřív, abych se ocitla někde v neznámu. Proto také ráda běhám. Běhání je skvělá věc na pročištění hlavy. Vždyť co je víc osvobozující než stát na prahu vašeho domu a bezstarostně se rozmýšlet na kterou stranu se vydat, kudy běžet a vrátit se kdykoliv chceme. Dále mě baví učit se jazyky, abych se hezky domluvila všude v neznámu a fotit na cestách, abych se pak měla čím chlubit.

Procestované země:
Česká republika, Slovensko, Rakousko, Nizozemsko, Irsko, Velká Británie, Itálie, Bulharsko, Chorvatsko, Belgie

Kde všude jsme stopovali:
Nizozemsko, Rakousko, Česká republika (letos byla v plánu Albánie, tak by se mohla splnit :))

Nejzábavnější zážitek:
Největším překvapením pro nás byla až přehnaná ochota cizích lidí si nás vzít domů na noc. Po první takové nabídce (přespání na hradu) jsme byli hodně podezřívaví a obávali jsme se ztráty ledvin. Se skrytými obavami jsme zdvořile odmítli. Když už jsme byli smíření s představou noci v horách, tak nás na pláži u jezera oslovila místní postarší dáma a lámanou angličtinou nám naši romantickou představu noclehu v horách popsala jako hrůzostrašný zážitek srovnatelný hororu od Hitchcocka. Pohled na černá oblaka nás nakonec přesvědčil se odevzdat do rukou této podivné paní. Naložila nás do přeplněného auta všelijakého harampádí. Museli jsme se vtěsnat mezi veslařské pádlo, štos knih a hromadu oblečení a její poznámka, že v autě skoro bydlí nás opět dohnala k pochybnostem. Naštěstí vše dobře dopadlo a byli jsme ubytovaní v krásné, dřevěné, zahradní chatičce. Ochutnali jsme schnapps z borových šišek a projeli si krajinu na tandemovém kole. Bez stopu bychom nic takového nezažili.

Nejbizarnější vozidlo:
Když pominu spoustu cyklistů, kteří by nás při stopování nejraději jako pejsky posadili do předního košíku, tak to musí být historický Cadillac, který se nám podařilo stopnout kousek od Unterachu v Rakousku. Podle chybějících bezpečnostní pásů tipuji tak z šedesátých let. Jízda jak víno, pohodlnější jak sedět na gauči doma v obýváku :)

Věk:
22

Zájmy:
Letectví, horská turistika, cykloturistika, cestování, snowboarding, ....

Životní příběh:
Jsem studentem geoinformatiky na Univerzitě Palackého v Olomouci a mezi mé největší záliby patří sport, cestování a hlavně bezmotorové létání. Od malička do mě všichni vtloukali, ať stopem nikdy nikam nejezdím, protože v lepším případě budu znásilněn nebo přijdu o ledvinu. K autostopu jsem se naklonil teprve nedávno, kdy jsem zjistil, že nebezpečí při autostopu nečíhá úplně všude, jak se o něm často traduje. Při autostopu jsem narazil jen na pozitivní a vtipné lidi, kteří se nám vždy snažili pomoct. Pro cestu do zahraničí je dle mého autostop skvělou možností, jak poznat místní obyvatelstvo a zajímavosti, o kterých se nedočtete v brožurách cestovních kanceláří.

Procestované země:
Slovensko, Polsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Řecko

Kde všude jsme stopovali:
Česká republika, Rakousko, Německo

Nejzábavnější zážitek:
Největším překvapením pro nás byla až přehnaná ochota cizích lidí si nás vzít domů na noc. Po první takové nabídce (přespání na hradu) jsme byli hodně podezřívavý a obávali jsme se ztráty ledvin. Se skrytými obavami jsme zdvořile odmítli. Když už jsme byli smíření s představou noci v horách, tak nás na pláži u jezera oslovila místní postarší dáma a lámanou angličtinou nám naši romantickou představu noclehu v horách popsala jako hrůzostrašný zážitek srovnatelný hororu od Hitchcocka. Pohled na černá oblaka nás nakonec přesvědčil se odevzdat do rukou této podivné paní. Naložila nás do přeplněného auta všelijakého harampádí. Musel jsem se vtěsnat mezi veslařské pádlo, štos knih a hromadu oblečení a její poznámka, že v autě skoro bydlí nás opět dohnala k pochybnostem. Naštěstí vše dobře dopadlo a byli jsme ubytovaní v krásné, dřevené, zahradní chatičce. Ochutnali jsme schnaps z borových šišek a projeli si krajinu na tandemovém kole. Bez stopu bychom nic takového nezažili.

Nejbizarnější vozidlo:
Cadillac Fletwood 75 z roku 1972