Katarína a Michal
Co vše lze stopnout aneb sex v autobusu...

Hradeckým řidičům jsme dali deset minut a pak se posunuli trolejbusem tři stanice na konec Hradce Králové. Takže moment. Protože bydlím za Prahou, jel jsem ráno vlakem a pak metrem. První stop osobák, druhý kamión, přesun trolejbusem a nyní na náš zdvižený palec a ceduli "Svit.." (víc se na kartón nevešlo) reaguje řidič s autobusem. Devatenácti místný Mercedes je super svezení. Rozradostněni si sedáme dozadu. Seznamujeme se a ihned si přátelsky povídáme, jako kámoši, co se dlouho neviděli. Zbyněk jede až do Brna pro futsalisty, takže naše radost zaplňuje celý prostor pro cestující. Rychle střídáme témata, abychom vše stihli probrat. Katku bolí záda, a tak si lehá do uličky. Což motivuje Zbyňka k lechtivějšímu tématu a začíná vykládat o svých potřebách, milenkách a bohatých zkušenostech. Nevíme, kolik je na jeho vyprávění pravdy a kolik jen potřeba pochlubit se, ale hlavně že jedeme. Navíc takový kus. Když přijde klesání z kopce v blízkosti Svitav, zaregistrujeme kolegy - stopaře - soutěžící. "Zastav, ti jsou naši!" zvolám a Zbyněk bleskově reaguje. Eliška s Michalem se trochu diví, když jim Katka otevře a oni nás spatří. Ale co bychom byli za stopaře, kdybychom je nevzali, že? Místa máme dost. Povídáme, povídáme, povídáme, a za chvíli jsme v Brně. Zbyňkova gps opět znemožňuje zajižďku a tak se s díky loučíme (díky Zbyňku), a do seznamu dnešních dopravních prostředků zahrnujeme.... šalinu, tedy tramvaj. Michal se odvděčí za svezení navigací na potřebnou výpadovku. Tam potkáváme další posádku, která tu již pět minut stojí. Jdeme o kus dál. My s cedulí po krajnici, Eliška s Martinem po pěšině u pole. Kdo odjede první?

Zobrazit ostatní zážitky týmu 10