Skoro jako výběrovka z Kavárny v Gdaňsku

Když jsme se dnes již po několikáté zasekli na pár hodin, začali jsme ztrácet víru, že se ještě dnes dostaneme do Prahy.
Tentokrát tomu bylo na Slovinsko-Madarských hranicích, kde jsme na přímém slunci stopovali bezmála 2 hodiny.
Když v tom z čista jasna zastavil u krajnice kamion chorvatské značky a naznačil, ať si nastoupíme.
Ondra jen nevěřícně koukal, protože mi do té doby nevěřil, že i kamion se dá stopnout.
Pan řidič byl moc příjemný, celou cestu si s námi povídal lámanou slovenštinou, která místy připomínala spíše polštinu.
Třicet kilometrů před destinací, kde nás měl v plánu nechat dalšímu stopařskému osudu jsme ovšem museli absolvovat povinnou půlhodinovou pauzu.
Během té nám uvařil kávu přímo uvnitř kamionu ( v tu chvíli jsem nevěřícně koukala já).
A to na plynovém vařiči, v kabině. Moc bezpečné mi to nepřišlo, ale nebyl prostor pro námitky.
Krom kávy nám nabídl také vodu, jídlo, novou fixu na psaní cedule a fólii, aby se nám nerozmočil papír s nápisem.
Na oplátku jsem mu nechala svůj hrneček, do kterého mi udělal zmiňovanou kávu a také jsme mu nechali plechovku Svijan.
Vyhodil nás na skvělé benzínce, kde jsme do dvou minut našli Čechy, kteří nás teď vezou do Budějovic.

Tak snad večer v Praze.

Zobrazit ostatní zážitky týmu 8