:
Zvláštní návrh

Projel jsem kdysi stopem půlku Evropy a celé Československo, ale nejbizarnější zážitek na mě čekal při cestě do Krkonoš v srpnu 1997. Za hradeckým kruháčem mi zastavila dodávka a v ní uhrovatej týpek středního věku. Jel jsem na Dvorskou boudu do Krkonoš, čerstvě po maturitě, podívat se na kamarády z atletickýho oddílu na soustředění. On, že jede někam před Vrchlabí. Paráda. Cesta plyne, povídáme si o hokeji a Poldovce, páč jsem z Kladna, ale v serpentýně u Paky se najednou chce chlapíkovi na záchod. Píchne auto do lesa, vyleze a jde na věc. Po pár minutách má splněno, vrátí se do auta a chvilku kouká před sebe, aby mi najednou položil ruku na stehno s otázkou: „Nechceš si vyhonit péro?“ Zkoprněle na něj čumím, abych ze sebe vydoloval „Nechci, proč jako?“ „Normálně si vlezeš tady do zadu, mám tu nějaký časáky. Dám ti pětikilo. Já budu jen koukat.“ Nedá se odbejt. „Hele, fakt do toho nejdu, vykašli se na to, nastartuj a jedem.“ Povídám mu. „Ani za litr?“ Zkouší to ještě. „Ani za litr, jedeme dál, ne?“ Tak chlapík nastartuje a jede se. Povídáme si o jeho motivaci k tomuto zvláštnímu návrhu. Prej má doma manželku a dceru, ale prej byl vždycky na chlapy… Tak to třeba vyjde příště... Rozloučíme se v Dolní Branné a já pokračuju do hor. Večer jdeme s partou na pivko, tudíž okamžitě vybaluju historku z dnešního dne. Když pak za všechny platím pětikilem, nikdo mi nevěří, že jsem moci peněz skutečně nepodlehl. Do dnešního dne si pamatuju jeho SPZ.