4
Honza a Fany
Solunske trapeni a hodni kamionaci
Publikováno:
17.06.2015, 14:53
17.06.2015, 14:53
Komentářů:
zatím žádný komentář
zatím žádný komentář
V Soluni jsme si oba "vylepsili" sve osobni rekordy a cekali 3,5 hodiny na stop. Pote jsme narazili na hodne kamionaky, u kterych jsme cestou snizili spankovy deficit, najedli a dostali chlazene piti.
Solun, 4:00, tma. Sedame na svodidla u dalnice a zkousime stopovat obcas projizdejici vozidla. Kolem pate, seste i sedme zastavuje auto. Bohuzel vzdy prejelo vyjezd z dalnice...vzdy dali natvrdo zpatecku a moc to neresili. Pozorovat ranni rozbresk a vychod slunce nad Soluni je sice krasne, ale radeji bychom neco stopli, dostali se z tohoto mista a idealne si trochu v aute pospali. Abychom si udelali nekonecne cteni tematictejsi, tak si cteme z listu sv. Pavla Solunanum. Uz jsme znatelne unaveni, slunce zacina pripalovat, provoz houstne, ale zastavuji pouze zbloudilci.
Nase trapani ukoncuje mistni dobrodinec. Vysazuje nas po cca 10 km. Nicmene na konci vyjezdu si to rozmysli a couve po vyjezdu zpet. Posouva nas o nekolik kilometru k mistu, kde se plati mytne a auta se rozjizdi ze Solune smer Ateny.
Po trapeni v Soluni jsme konecne stopli kamion, ktery jel az do Athen. To jsme meli opravdu stesti, protoze jak jsme zjistili, Reci nejsou velmi otevreni v nabirani stoparu. Byl to velmi hodny rumunec Romi, ktery si ihned ziskal nasi prizen. Par slov anglicky jsme z nej dostali, takze i konverzace mohla probihat na jakesi urovni. Fany si lehla na postel a usnula. Honza se kochal pohledem na Olymp, na ktery pred 5ti lety vylezl a snazil se neprohravat boj se spankem.
Po nekolika hodinach jizdy musel na hodinu zastavit vedle dalnice, tak jsme zkouseli chytnout drivejsiho stopa. Za chvili ale prijela nejaka asistencni sluzba a laskave nas z dalnice vyhodila. Vyhrozovali policii a posilali nas na vedlejsi silnici. Rekli jsme, ze se pujdeme zkusit domluvit na parkoviste (kde byl jen jeden kamion). Asi nam neverili, tak to sbeh hned za nami v patach overit a byli prekvapeni, ze nas Romi s radosti prijal zpet.
Vyhosteni z dalnice (nastesti bez pokuty) nam ale nevadilo, protoze Romi nam mezitim udelal obed. K kamionu vytahl varic a usmazil nam hranolky. Z chleba, ktery nam nabidl, se na nas usmivala plisen, kterou Honza nepostrehl. Tak to zapil slivovicou, kterou nosi pri sobe.
Pokracovali jsme s Rokim, takovym hodnym dedeckem. Fany konverzovala a studovala mapu, Honza spal. Romi nas po ceste prehodil ke svemu sympatickemu kamaradovi Michaelovi, ktery ma cestu pres cenrum Aten. Mimichodem prvni kamionak s komunikativni anglictinou. Pry to se sefem domluvil, ze si muze udelat mensi objizdku. Takze po obcasnych chvilkach beznadeje na dalnici na nas svitla nadeje na brzky prijezd do Aten a uz pocitame posledni kilometry dalnice.
Zobrazit ostatní zážitky týmu 4
Nase trapani ukoncuje mistni dobrodinec. Vysazuje nas po cca 10 km. Nicmene na konci vyjezdu si to rozmysli a couve po vyjezdu zpet. Posouva nas o nekolik kilometru k mistu, kde se plati mytne a auta se rozjizdi ze Solune smer Ateny.
Po trapeni v Soluni jsme konecne stopli kamion, ktery jel az do Athen. To jsme meli opravdu stesti, protoze jak jsme zjistili, Reci nejsou velmi otevreni v nabirani stoparu. Byl to velmi hodny rumunec Romi, ktery si ihned ziskal nasi prizen. Par slov anglicky jsme z nej dostali, takze i konverzace mohla probihat na jakesi urovni. Fany si lehla na postel a usnula. Honza se kochal pohledem na Olymp, na ktery pred 5ti lety vylezl a snazil se neprohravat boj se spankem.
Po nekolika hodinach jizdy musel na hodinu zastavit vedle dalnice, tak jsme zkouseli chytnout drivejsiho stopa. Za chvili ale prijela nejaka asistencni sluzba a laskave nas z dalnice vyhodila. Vyhrozovali policii a posilali nas na vedlejsi silnici. Rekli jsme, ze se pujdeme zkusit domluvit na parkoviste (kde byl jen jeden kamion). Asi nam neverili, tak to sbeh hned za nami v patach overit a byli prekvapeni, ze nas Romi s radosti prijal zpet.
Vyhosteni z dalnice (nastesti bez pokuty) nam ale nevadilo, protoze Romi nam mezitim udelal obed. K kamionu vytahl varic a usmazil nam hranolky. Z chleba, ktery nam nabidl, se na nas usmivala plisen, kterou Honza nepostrehl. Tak to zapil slivovicou, kterou nosi pri sobe.
Pokracovali jsme s Rokim, takovym hodnym dedeckem. Fany konverzovala a studovala mapu, Honza spal. Romi nas po ceste prehodil ke svemu sympatickemu kamaradovi Michaelovi, ktery ma cestu pres cenrum Aten. Mimichodem prvni kamionak s komunikativni anglictinou. Pry to se sefem domluvil, ze si muze udelat mensi objizdku. Takze po obcasnych chvilkach beznadeje na dalnici na nas svitla nadeje na brzky prijezd do Aten a uz pocitame posledni kilometry dalnice.
Zobrazit ostatní zážitky týmu 4
zatím žádný komentář