Honza a Fany
Nocni prekroceni bulharsko-recke hranice

Byli jsme radi, ze nas Mitko vysvobodil ze severovychodniho Bulharska. V teto nejchudsi casti Bulharska jsme se nechteli ocitnout po tme. Natoz nocovat. Mitko nas v Sofii vysadil na osvetlenem najezdu na dalnici. Po 20ti minutach nas nabral rumunsky kamionak. Divime se, jak se ve svete domluvi, kdyz nezvladaji zaklady anglictiny. Sofer nam tvrdil, ze nas zaveze za Solun. Ale asi jsme mu prisli podezreli, protoze se na nas pravidelne otacel po 5ti sekundach. A po 100km zastavil na prestavku. Ptali jsme se, kdy pokracujeme. Pry tu bude spat. Aha.

Vysadil nas pred pulnoci na osvetkenem parkovisti s radou obchudku. Chteli jsme si sednout pod lampu a stopovat obcasne jedouci vozidla, ve vetsine pripadu kamiony. Nicmene jeden sofer nastartoval kamion a vysel ven. Rychle jsme se ho zeptali a nabidl nam odvoz na hranici do Kalaty. Byl to taky rumun, ktery neumel angliucky ani nemecky, ale aspon se na nas po 5ti vterinach nervozne neotacel.

Na hranicich byla cca dvoukilometrova fronta. A odbavovali velmi velmi pomalu, proto se cekaci doba mohla pohybovat kolem 5ti hodin. Sli jsme proto pesky. Nevedeli jsme, zda vubec muzeme pesky projit hranici. Zjistili jsme, ze muzeme.

Posadili jsme se za celnici a vytahli svacinu. Bylo to vlastne prvni vetsi jidlo od snidane. Jelo zhruba jedno auto za 2 minuty, velmi pomalu, tak jsme mohli v klidu svacit. A pozorovat hvezdy.
Ani jsme nedojedli a zastavili dva kamiony. Dva kurdsti bratri nas chteli vzit po jednom do svych kamionu. Dva nas do jednoho moc nechteli, ale povedlo se to domluvit.

Od hranic jsme pokracovali s nasim kurdem az do Solune, tedy pres 100 km. Prestoze jsme si nerozumeli, tak byl prijemny a snazili jsme se s nim komunikovat. Zejmena Fany, ktere se jej snazila ochranit od mikrospanku. Zatimco Honza mel spokojeny "makrospanek" na posteli v kabine. Dostali jsme vodu, susenky a nabil nam mobil. Vysadil nas ve 4 hodiny rano v Soluni.



Zobrazit ostatní zážitky týmu 4