Kristýna a Janek
Jak jsme nespadli ze skaly, silnice, ktera neexistuje, a jina dobrodruzstvi

Jedeme s nejakymi rekoalbanci nekam, kde by asi mela byt Albanie. Domlouvame se recky a albansky a moc nam to jde. Vime, ze nasi pratele se jmenuji Vangel, Vasil ( jestli jsem to nezapomnela) a Marta (jako moje mama) a jedou ze Sarande na Korfu. Trochu jsme ale svindlovali, protoze jsme dostali hlas na drate, ktery se jmenoval Kristyna (jako ja) a umel anglicky. Kristyna je dcera Marty a studuje ve Varsave nebo Rumunsku (to uz bylo zas rekoalbanstinou, tudiz semanticky rozptyl je celkem velky). Taky nas zastihla bourka a auticko zacalo plavat louzi napravo do udoli - pan Vangel to vybral, protoze jel jako homo sapiens asi 70, tak jsme si jen strejchli o svodidla, ty nas poslali nalevo, kde jsme dostali takovy polovicni smycek. Pak se probudil Janek. Pak jsme vjeli do tunelu. Na druhe strane azuro. Posadka se celou dobu smala, po nejake chvili se uvolia kontrolovat skrabanec. S vysledkem byli asi spokojeni, protoze se smichem nasedli a jelo se dal. Jedeme nekam, kde podle jedne mapy neni silnice do Albanie, ale podle druhe jo. Mozna to projedeme na mezcich a pak nas zavrou. Nebo jsou nasi pratele loupeznici a pak nas sni. (Sef je Marta.) Nebo je tam normalni silnice a nestane se nic. Pokud prijde dlouhe radiove ticho, nastal pripad a) nebo b) nebo c).

Zobrazit ostatní zážitky týmu 3