Pavlína a Petr
Splněný úkol číslo tři!

Cesta Albanií nám dala sakra zabrat. Když už nám konečně někdo zastavil, tak buď chtěl za odvoz zaplatit nebo jel jen pár stovek metrů. Poposouvali jsme se o kilometry a každých 5 - 10 minut už jsme stáli zase o pár metrů dál. Slunko pálilo, voda došla a my mysleli, že jestli to takhle půjde celou Albánií, nedojedeme do Prahy ani v úterý. Dokonce jeden albánský řidič, co nás svezl asi 2km nám ukecal bus, ať nás sveze zadarmo další jeden kilák, kde měl konečnou. Autobus plnej albánských staroušků a bábinka, která seděla vedle mě, usmívala se a nemohla spustit zrak z barvy mých očí. Pak další stop, pán nás svezl serpentinama do nějakého pidi městečka. Stojíme na náměstí, kupujeme vodu a zastavuje nám pán v Mercedesu. Pecka! První takový auto. Dozvidame se, ze je to podnikatel, co vyrabi betonovy bloky na vyroby baraku. Hura! Svezl nas 150km do hlavniho mesta Albanie o milionu obyvatel... Tirane. Po ceste nam zastavil u stanku s ovocem a koupil nam tresne a fiky. "Nevite nahodou o nejake vinici, ktera bude po ceste?" .... "Nahodou vim. Zavolam tam." a uz se jelo. Po prijezdu zavreno, ale co by pro nas neudelal...za par minut otevreno jen pro nas! Soukroma vinice, pikolik k ruce a pocasi bez mracku. Kompletni prohlidka s ochutnavkou a vykladem historie byla nezapomutelnou teckou na Albanii. Ze zajimavosti lze zminit, ze produkuji vyborny merlot, mistni shesh a mavrut a chutove prijemny cabernet. Rocne vyprodukuji kolem 20.000 litru vina a pokud chcete vedet neco o zakladateli jehoz jmeno je Ekrem Bardha, jez je ikonou dokonce az v Americe, tak doporucuji pouzit google ;)

Zobrazit ostatní zážitky týmu 2