Kristýna a Janek
Poslusne hlasim, herr Oberlajtnant, ze uz jsme tady

Vsechny cesty vedou do Degen-dorfu. I ta nase. V Zelezne rude marne stopujeme o pulnoci pred bordelem, kdyz tu jde kolem mlada holka, ze ceka na tatu a ze muzem do Plzne s nimi. Tata skutecne prijizdi, v aute ma nalozene dvere a tri knirace. Nicmene chape, jak ve skutecnosti vypada opravdicky plny auto, a ze do tohoto se dva stopari s baglama v pohode vejdou. Muj batoh, o nemz ridici vzdycky rikaji, ze je tezky, slecna Katka zvedla jednou rukou a vydesila se, jak mi jako mohlo neco takoveho stacit na 10 dni v Recku. Pak prisel jeji kufr a nekolik kabelek, tudiz auto nebylo zahanbeno ani temi albanskymi, kniraci prisli na nas a mohlo se jet. Dovedeli jsme se, ze Katka je serialova herecka a ze ma byt asi za sest hodin v Praze na nataceni. Jeji tata je u armady a ona delala karate a umi strilet, tudiz nahodnych zavagusenych stoparu se ani v nejmensim neboji. V Plzni vedle pivovaru jsme ani ve 2 rano nic nestopli, tudiz jsme vylezli na garaz a sli spinkat (prikladam fotku do sbirky squattu (na tech kartonech spim, pac karimatka ma v sobe diru az do. Australie)). Samozrejme jsme opet zaspali, v krasnych 9 hodin jsme tudiz sli zas stopovat. Dojizdime do Prahy s panem, ktery leci kvantovou energii zdedenou po predcich a saha Jankovi na usi, aby ho vylecil z nedoslychavosti. Za chvili jsme tam, pripravte fanfary, sudy vina a pecena selata.

Zobrazit ostatní zážitky týmu 3