Jana a Michal
Policie

Makedonie udělala dojem hned od začátku. Nejprve nějaká paní zastavila svůj taxík a přibrala nás. Velké díky jí za to, protože do Strugy je to štreka a aut moc nejezdilo. Ve městě nám pak každý ochotně radil s cestou, včetně těch, kteří nám nerozuměli a zastavovali další lidi, než jsme pomocí mapy vykouzlili požadovaná data. Na silnici jsme snad nikdy nestáli víc než 15 minut a řidiči uměli anglicky, a to že výborně! První dvojici jsme vyzpovídali o pití. Pivo versus víno. No neshodli se ani náhodou. Když jsme se ptali na národní jídlo, skoro jednohlasně řekli albánskou pizzu. Což byl konec vážné konverzace...
Další dva, Boris a Ilja, taky stáli za to. Letět 150 žádnej problém. Jízda tak trochu brzda - plyn. "Hele, máte tu v Makedonii nějakej sport?" "No, máme dva. Jak nejrychlejš vydělat peníze a jak někoho zmlátit..." "A jde Vám to?" "S naší prací těžko!" Z pánů to lezlo, jak z chlupatý deky, že se prej úplně stydí mi to říct. "No, víš, my jsme policajti." "Takže jsme jalo zatčení a jedem do vězení za autostop?" "No, přesně, chceš i pouta?" Co Vám budu vyprávět, jedná velká komedie! Když ale přišla další zatáčka, protisměrem, nedalo mi to a zeptala jsem se, jak rychle se tu smí jet. "60, ale protože máme papíry oba, tak 120" A bylo, odpověď měli na vše. Nakonec nám ještě v Kičevu koupili pizzu a odporoučeli se do práce. A pro ty, které by zajímalo, čím byl treba Boris, než se stal strážcem zákona, tak zlodějem :) Aneb jak on říká, jen si bral to, co zrovna potřeboval a proto teď prý kdejakou kravinu neřeší...

Zobrazit ostatní zážitky týmu 11