Romana a Jakub
Naše cesta v číslech.

Stopli jsme celkem čtyřicet osobních vozidel, dva autobusy a jedno taxi. Taky jeden náklaďák, který nás vezl asi pět kilometrů, a pak mu došla nafta. Celkem tedy čtyřicet čtyři stopů a z toho pouze jedna řidička. Osmnáct řidičů z Prahy do Atén a dvacet šest zpátky. Sto čtyřicetkrát třikrát jsme při dlouhém stání vyřkli: ‚Tohle auto nás určitě vezme!‘ A potom si sto čtyřicet třikrát nešťastně povzdechli. Padli pouze tři energiťáky (mazec co?), ale za to asi pět litrů kávy. Naspali jsme celkem třináct hodin v posteli, šest hodin v bavlněném poli a pár hodin v našich stopech. Jednou jsme se opili a já (Romča) potom na čtyřech místech v Aténách zvracela. Celkem osm řidičů, kteří neuměli žádný společný jazyk. Jedna přejetá kočka a dalších málem dvacet přejetých psů. Jedny přijímačky v Olomouci a jedno přijetí na vysokou školu. Jedna intimní zpověď v autě. Nekonečně mnoho překročených rychlostí jako třeba v Rumunsku o osmdesát km/h překročená rychlost doplněná mými pěti zarytými nehty v Kubové paži (nemluvě o jednom bezpečnostním pásu, který chyběl).Jeden vydatný oběd v Tiraně, jedno pokoupání v moři, jedno svezení na koňském spřežení a jedna půlnoční ochutnávka chardonnay v Poysdorfu. Tisíc dvě stě dvacet zívnutí a pět set padajících víček. Dva páry bolavých rukou. Jedna zdevastovaná tabulka na nápisy. Tři tisíce čtyři sta dvacet korun vybraných pro charitu. Nejdelší stop jsme chytli z řeckého města Elefsina až na albánské hranice což dělalo čtyři sta sedmdesát devět kilometrů. Celkem osm hlavních měst, patnáct hraničních přechodů a dvě nová razítka v pasu. Čtyři společné stopy s posádkou 12. Jedno rozbité koleno. A na závěr jsme do Prahy dorazili jako šestí. Pět reprezentačních triček, dvacet dárkových becherovek a jedna mapa. TO CELÉ DOHROMADY DĚLÁ JEDEN NEZAPOMETUTELNÝ ZÁŽITEK.

Děkujem Pavlovi, že nám umožnil se takového závodu zúčastnit a hlavně děkujem všem co nás při cestě podporovali! :))

Zobrazit ostatní zážitky týmu 1