Kristýna a Janek
Jak jsme vyčundřili závod, aneb i prohrávat je umění.

Krize má pro stopaře jednu citelnou výhodu - po cestě lze potkat spoustu rozestavěných domů, vhodných k přespání, jako například ten, kde jsme dnes nocovali. Že měl kolem dokola plot z ostnáče? A komu to vadí? Nám rozhodně ne. Dokonce nepřišel ani žádný černohorec, kterému by to vadilo, takže všechno ok, a po energizujícím šestihodinovém (!!!) spánku jsme mohli nacpaní ovčím sýrem spokojeně odstopovat do Budvy, jíž jsme shledali jako ideální místo ke splnění posledního úkolu. Takže jsme vyrazili na staré město, hledat sportovní utkání. V úzkých středověkých uličkách obkroužených hradbou nás ale čekalo zklamání- žádní čutálisti, ani standardní tance, ani famfrpál, jen krásně zachovalé skoro středověké město. Camrání uličkami tedy nepomohlo, pročež jsme se rozhodli změnit strategii. Maskováni za místní pivem Nikšičko a Jelen tak nyní trpělivě a se sebezapřením vyčkáváme střídavě na pláži pod hradbou a v moři, zda se tu náhodou nebude konat například zápas v ledním hokeji či soutěž jedlíků, nebo jiné sportovní utkání. Zatím se to nejeví příliš pravděpodobně, leč neházíme bazuku do pšenice! Čínská polívka z ešusu k obědu možná poněkud narušila naše maskování, ale to se mezi všudypřítomnými ruskými bafuňáři ztratí, nic nevzdáváme, závazkům dostojíme, úkoly splníme, plán překročíme, domů dojedeme! Ale až po dalším jelenovi...

Zobrazit ostatní zážitky týmu 3