Tereza a Adam
Stopovani po Polski

Při naší cestě z Berlína jsme vysledovali určitý trend - kdyz jsme explicitně dali najevo že jedeme do Polska, dostalo se nám výrazně víc reakci než předtím. Začalo to řidičem, který nám zastavil už v Berlíně a říkal že nám asi nepomůže, že jeden jen za město do nejbližší vesnice kde bydlí. Když jsme však zmínili že teď směřujeme do Polska, prohlásil rozhodně: "nasedat, zbytek dořešíme po cestě". Dozvěděli jsme se že je to Polák, který už pár let žije v Berlíně a pracuje v továrně Rolls Royce kde vyrábí motory do letadel. Po cestě se nám aktivně snažil radit jak se k Polskému moři dostat co nejrychleji a nakonec si zajel ještě kus po dálnici navíc aby nás vysadil u pumpy která už na Polsko vedla.

Na té pumpě jsme pak zase chvilku stopovali jen s palcem, nikdo ale moc nereagoval, a tak nás napadlo že bychom přeci jenom mohli stejného efektu využít. Napsali jsme si tedy ceduli Poland. Od té doby s námi navázalo interakci cca každé třetí auto, bohužel ovšem ne úplně ve stylu, který jsme si přáli. Většina řidičů (s Polskymi poznávacími značkami) nám sice prizastavila, ale většinou jen aby nám v Polštině vysvětlili že jedou někam jinam nebo ze jsou plní - tedy aspoň tak jsme to pochopili, protože Polsky ani jeden neumíme, a tak nás tohle pokřikování ze začátku spíš děsilo. Trochu nás totiž překvapila spojitost kterou si očividně většina těchto řidičů v hlavě udělala, a to sice že když držíme nápis Poland, musíme být asi Poláci nebo aspoň mluvit polsky. Nakonec naší situaci ale vyřešil jeden Ukrajinec, který nás vzal a a míří s námi někam směr Polsko. Kam přesně nevíme protože on nemluví anglicky a my zas ani ukrajinsky ani rusky. Už ale v kostech cítíme, že se Polsko blíží a s ním i první koupání v Polském moři!

Zobrazit ostatní zážitky týmu 7