Honza a Fany
Recasske vinice

Rano jsme se vypravili z prijemneho hostel Costel, kde jsme dobily sily i baterky. Hostel je nekolik set malo metru od tahu na Remes. Za par minut jsme meli stop. Prijemny deda s knirem a starsim autem. Ale nezvladli jsme si rict vice, nez ze jsme z CR a jedeme na vino do Recasu ...Zastavil v centru Recasu a solidne prselo. Nastesti jsme se zeptali na vino a jeste nas popovezl k vinarstvi Cramele Recas.

Chteli jsme kostovat vino, navstivit vyrobnu, podivat se do vinice...ale po nejake dobe komunikace jsme zjistili, ze jsme jenom v prodejne v centru mesta. A vinice jsou 5km za mestem....Okostovali jsme vino, konverzovali se zamestnanci a mezitim prestalo prset. Vyrazili jsme pesky na vinici a poznavali mistni architekturu, genius loci, obyvatele. Cestou jsme potkavali psy, ze kterych ma Honza velky strach. Ale byli bud hodni nebo Fany situaci vyresila. Honza razil teorii, ze mistni nemaji odhad a "5km" je treba 1-2km...Ale 40 minut chuze to uplne nepotvrzuje.

Cramele Recas je obrovska firma, ktera ma vinice na neuveritelne velke rozloze. Kam clovek dohledl, tam byla vinice. Ochutnali jsme Sauvignon blanck. Chteli jsme ochutnat i cabernet sauvignon, ale "nesel jim nacist kod". Byl vystaveny k prodeji, ale nemeli ho v systemu. Vetsinu odrud jsme ale bohuzel/bohudik vyzkouset nestihli. Namatkou zminime Paparuda Riesling, Paparuda Syrah, Cosmina Pinot Noir, Fetesca Neagra, Sole Feteasca Regala Barrique, Feteasca Neagra, Cosmina Pignot Grigio, Lautarul Feteasca Regala, Neagra, Dreamfish Chardonnay ci Cuvee Uberland. Vino tu produkuji znamenite. Ostatne to ani nejde jinak. Vinarskou tradici zde zalozili jiz rimane a podle tradice zde stravil sve mladi buh vina Bacchus.

Cestou zpet jsme potkali konsky povoz. Skoda, ze ma byt mezi ukoly 20 km...Potkali jsme i auto z vinice, ktere nas nevzalo a asi za trest se mu za jizdy otevrely zadni dvere :-) Nicmene nejaka moderni babicka nas pote priblizila do Recasu a usetrila 30 min chuze. V Recasu jsme potkali prcky vracejici se do skolky, tak jsme se vyfotili.

Stopli jsme si audinu a frcime do Orsavy, pobliz bulharskych hranic. Cestou prsi a my jsme vdecni, ze jsme se zatim kazdemu desti vyhli. Mame "tichou domacnost", protoze jsme opet nenasli zadny jazyk, ze ktereho zname aspon par frazi...Mame aspon klid na psani blogu a premitani o dalsich planech.

P.S. Zjistujeme, ze muzeme vkladat vice nez jednu fotku. Tak si uzijte poprve vice fotek a teste se na special dosud nepublikovanych snimku.