Tereza a Adam
Poločas závodu na Šíravě

Noc v Lipníku byla stresující. Obecně jsme se z celého závodu nejvíce báli střetnutí s divokými psi, obzvlášť po zkušenostech z minulého ročníku mistrovství, kdy se jelo do Istanbulu a kde jsme střetnutí s divokými psi zažili téměř každou noc. Proto jsme se letos připravili a koupili si pepřové spreje na psy, abychom v takových situacích měli alespoň nějaký způsob obrany. Když náš řidič vyhodil v Lipníku cca v 1:30 ráno, vesnice se zdála ticha a klidná, po psech ani stopy. Opatrně jsme si tedy rozdělali karimatky v místním parčíku, v situaci kdy jsme si ale začali čistit zuby, ozval se v dáli štěkot, na který reagoval jiný štěkot už podstatně blíže, a pak ještě třetí, který se přibližoval. Urychleně jsme tedy vše sbalili a přesunuli se na autobusovou zastávku, kde sice každých 30 sekund projel hlasitě kamion asi dva metry od nás, psi to ale asi zastrašilo a tak už nás zbytek noci nepronásledovali. Ve 4:30 ráno nás pak probudili lidé, kteří na zastávce čekali na autobus. Vylezli jsme tedy ze spacáku, vše jsme sbalili a zbytek pauzy už strávili vzhůru. Zbytek cesty na Širavu po vychodo-slovenských lokálních cestičkách byl náročný. Slováci obecně zastavovali výrazně méně často. Kapr sice na jejich tvářích vykouzlil úsměvy téměř pokaždé, na zastavení to ale motivace dostatečná nebyla. Museli jsme tedy začít přemlouvat lidí přímo na benzínce a ptát se jestli jedou naším směrem. To se ukázalo efektivní strategie, a díky tomu jsme se zvládli odblokovat a dostat na Šíravu jako první v 10:30 ráno. Čímž odstartovala naše 24 hodinová pauza. 15 minut po nás pak přijeli i Dan s Anet a chvilku po nich pak i Judith a Baláš a tak jsme rovnou mohli sdílet zážitky i s nimi.

Zobrazit ostatní zážitky týmu 7