Jan a Jana
Plníme si vlastní úkol "vyzkoušet si povolání místních"

Něco podobného mě napadlo už v Praze, jet ještě sem tam vlastní úkol..uviděli jsme u moře loď a v ní skupinku místních, jak něco dělají se žlutou sítí, přišlo mi to jako dostatečně místní práce, tak jsem se k nim chtěla přidat. "hello? do you speak english?" podívali se na mě se širokým úsměvem jako by chtěli říct.. no nevím co chtěli říct, mlčeli přeci. Přemýšlela jsem, jak z nich dostat co to tedy dělají, když se prostě nedorozumíme a tak jsem k nim prostě vlezla - dobré, stále se usmívají..Sedám si tedy na šedý pytel a pozoruji jejich práci.. jako by ty rybářské sítě rozplétali.. aha! Tak kdepak! Oni z nich vytahují mušle a nepořádek, prostě je čistí. Vezmu si tedy kousek sítě a dám se do práce. Lasturka tady, polomrtvý rozpůlený rak tam.. a co se vyndá, nahází se zpátky do moře. Všichni se na mě smějí a vypadají zmateně, že jim pomáhám, ale to já sama taky, tak se na ně začnu smát zpátky.

Paní kolem 37 vedle mě vezme kladivo a začne do sítě mlátit, ptám se jí proč to dělá a ona mi ho podává. Klasické nedorozumění :-) Dám jí ho zpět a ona mi ukazuje, že s ním rozbíjí větší škeble, aby se daly vymotat. Honza se ke mě přidává a jde taky "pomoct". nachází obrovský kus ryby, z které je mi ještě víc špatně než ze všech ostatních a nápomocně do ní dloube prstem. Po chvíli tu hrůzu bere do ruky a ptá se místních, co s ní. Je mu naznačeno, že jí má vyhodit do moře. Shodli jsme se na tom, že je to mořský moučný červ. Ble! Paní s kladívkem jde vyndat ty dobré ryby a poprosila mě, ať se zvednu. Všimla jsem si, že to, co jsem celou dobu považovala za pytel, je úkryt na ty dobré ryby, které se budou prodávat dál. Začala jsem se omlouvat, že jsem jim seděla na rybách a všichni se opět jen smáli.. odnáším si lasturku a skvělý zážitek. Asi jsme nadělali víc škody než užitku.. No, poslední rozloučení a hurá do Atén!

Zobrazit ostatní zážitky týmu 7