:
Jízda ve stínu marocké noci

Na Maroku je úžasná ta věc, že za pár hodin můžete dostopovat z jihu až na samý sever země. My jsme začali asi ve tři hodiny odpoledne z Marakéše a v deset hodin večer jsme vystoupili pár desítek kilometrů od našeho cíle - Tangeru. Rozhodli jsme se pokračovat dál a za pár minut se ze zatáčky vynořil menší náklaďák, ze kterého vyskočil velmi mladý řidič (samozřejmě poté, co zastavil). Po naší krkolomné arabské otázce, zda nás vezme do Tangeru, jsme nastoupili a nechali se unášet černočernou nocí. Jediné, co nás trochu překvapilo, byla rychlost. Po několika pokusech najít jazyk, kterým hovoří obě strany, jsme volně přešli na posunkovou řeč. Pochopili jsme, že má těžký náklad a rychleji to nejde. Mysleli jsme, že se naše komunikace sníží na minimum, ale zarputilost mladého afričana a jeho opakované pokusy nám něco sdělovat nás namotivovaly k tomu, abychom se také aktivně zapojili. Několikrát dokonce volal svým kamarádům, co prý umí anglicky, ale z telefonu se vždy ozvalo jen "Jak se máš?" nebo "Ahoj!" a rozpustilý smích. Napadlo mě, že hudba je přece univerzální jazyk, a tak jsem popadl dvě PET lahve a začal jsem o ně bubnovat. Náš přítel nezahálel a začal klepat prsty o volant a do toho něco arabsky pozpěvovat. Tak jsme se řítili dvacetikilometrovou rychlostí přes marocké kopce v naprosté tmě, až jsme za dvě hodiny pochopili, že dnes do Tangeru nepřijedeme.





Zastavili jsme na odpočívadle, kde se nacházela i obrovská restaurace, ve které si překvapivě velký počet lidí nacpával svá břicha. Na podlaze byla sláma a skupinka kuchařů opékala kilogramy masa na nezvykle velkých roštech. Asi po půl hodině se před námi objevil talíř s dvěma druhy masa a hromadou hranolek. Najedli jsme se (samozřejmě ze společného talíře) a pak se vydali zpět k vozidlu. Ukázal na korbu a my pochopili, že nám právě ukázal postel. Vyhoupli jsme se nahoru a zahrabali se do spacáků. Ráno nás probudily paprsky vycházejícího slunce a u řidičské kabiny už se usmíval náš přítel. Ukázal, ať tam zůstaneme, skočil za volant a my jsme si na chvilku ještě lehli a nechali se unášet posledních pár kilometrů do naší další zastávky.