11
A máme to za sebou
Publikováno:
19.07.2022, 22:33
19.07.2022, 22:33
Komentářů:
zatím žádný komentář
zatím žádný komentář
náš poslední příspěvek:)
10 dnů, 13 zemí, 5 průjezdních bodů, 5 úkolů, desítky aut a cestou na skok v Asii.
Netušila jsem, že se za tak krátkou dobu dá toho tolik zažít. Tím, že jsme stále byli v pohybu, mi to celé tak rychle uteklo a nechápu, že už je úterý a já zase sedím doma a přemýšlím, co bych tak ještě tohle léto spáchala.
Říká se, že si člověk některých věcí začne vážit až ve chvíli, kdy o ně přijde. Myslím, že se do toho dá zahrnout i postel, kvalitní spánek, sprcha a teplý oběd. A každému vřele doporučuju, aby se alespoň na chvíli vystavil tomuto diskomfortu. Pokud vám stopování není vlastní, můžete se vydat na pěší toulky přírodou.
Patřím mezi skupinu lidí, kteří sice stokrát můžou slyšet něčí rady a doporučení, a dokonce nad nimi mohou i přemýšlet, ale pokud budou mít stále pocit, že jejich plán a nápad je super, tak si to stejně udělají podle sebe. Ale kdybych mohla vrátit čas, určitě bych před závodem něco udělala jinak a určitě si jsem schopná dát nějaká doporučení.
1. Sbal si fakt jen to nejnutnější. Nepotřebuješ na každý den jiné tričko a ani dvoje kraťasy. Hamaku neber, stejně ji jen potáhneš a nevyužiješ. Mimo jiné kvůli tomu, že ji stále neumíš pořádně přivázat ke stromů.
Jedeš do tepla, děvče! Deštník nech doma. A suchý šampon? Zbytečnost.
2. Když dostaneš pokyny k závodu, hned si najdi místa, kde bys je mohla splnit. Tady konkrétně narážím na horu, kterou jsme nechali až na Rakousko.
3. Pořádná powerbanka je základ. Tu svou rovnou vyreklamuj.
A jakmile bych si tato doporučení přečetla, samozřejmě bych si ten deštník nakonec vzala.
Potkali jsme mnoho lidí, a tak je těžké vyzdvihnout jeden zážitek a jedno setkání. Ochotní lidi, kteří nás potáhli kus cesty a zajímali se o to, zda máme všeho dostatek. Lidi, co nám dávali doporučení, tipy, co v jejich zemi stojí za to vidět a sdíleli s námi vlastní zkušenosti, zážitky, názory. Dokonce jsme vedli rozhovor týkající se ADHD a diagnostikování nemocí podle MKN a DSM. :D
Někteří si chtěli povídat více, jiní se cítili komfortněji, když byl klid a ticho. Někdy to bylo kvůli jazykové bariéře - ještě že existují ty překladače.
Zažila jsem jeden milý překladačový rozhovor s nějakým studentem, kdy mi bylo líto, že už vystupujeme a nemůžeme jej dokončit. Nešlo o nic zásadního, ale bylo skvělé si po tolika dnech popovídat s někým, kdo je ve stejném životním období a řeší si podobné věci a je tak nějak se mnou na stejné vlně.
Dále nikdy nezapomenu na popůlnoční rozhovor s tátou a synem, kteří jeli vyzvedávat na letiště. Už jsem o nich psala. Mám kontakt, možná jednou ty lodičky fakt podnikneme. Stejně tak ráda uvidím Maggie, třeba až se někdy ukáže v ČR... a tak bych mohla pokračovat dále.
Nejzábavnější na tom všem byly právě ty odlišnosti. V jednu chvíli sedíte v pracovních autě s někým, kdo vykládá o své rodině. V druhém rozebíráte Stranger things (mimochodem ten týpek, co prohlásil, že poslední série stojí za nic, má u mě stále jednu velkou černou kaňku!)
No a v dalším sedíte v hrobovém tichu, ale nikomu to vlastně nevadí. Kdy jindy se vám tohle přihodí, než při stopu?
Byl to závod, to znamená, že jsme se nikde nezdržovali moc dlouho. Chvílemi mi to bylo až líto. Průjezdní místa byla parádní. Aspoň mám teď seznam míst, kam se hodlám jednou vrátit.
Kde se jedlo a kde se spalo? Tak jedno se převážně po benzinách. Tzn. bageta a 7days. Průšvih byl, když nebrali karty, což byla specialita Albánie.
Spalo se všude a nikde. Takže převážně venku a převážně málo. Nejvíc punk místem na spaní byl stůl na benzínce a beton u dálnice.
Taky se velmi ráda připojím k doporučení Kuby a Elišky. Pokud stop, na Řecko fakt kašlete. Takhle vtipkoval jeden kluk, co nás vezl, že možná o sobě Řekové tvrdí, že jsou otevření, ale stejně nám nezastavili, na rozdíl od lidí v jeho zemi. (Určitě znáte to, když se snažíte převyprávět vtip a neklapne to.. v tu chvíli a v ajně to bylo fakt vtipné:D)
A to nejdůležitější nakonec. Děkujeme Vám všem, co jste posílali DMS. Nám, jiným..na tom nesejde. A Děkujeme všem, kteří s námi prožívali naši cestu a těm, které zajímaly naše příspěvky.
Jste boží<3 A doufám, že za rok si budu moct číst zážitky ze závodu některých z vás i já. Pojďte do toho!
Zobrazit ostatní zážitky týmu 11
Netušila jsem, že se za tak krátkou dobu dá toho tolik zažít. Tím, že jsme stále byli v pohybu, mi to celé tak rychle uteklo a nechápu, že už je úterý a já zase sedím doma a přemýšlím, co bych tak ještě tohle léto spáchala.
Říká se, že si člověk některých věcí začne vážit až ve chvíli, kdy o ně přijde. Myslím, že se do toho dá zahrnout i postel, kvalitní spánek, sprcha a teplý oběd. A každému vřele doporučuju, aby se alespoň na chvíli vystavil tomuto diskomfortu. Pokud vám stopování není vlastní, můžete se vydat na pěší toulky přírodou.
Patřím mezi skupinu lidí, kteří sice stokrát můžou slyšet něčí rady a doporučení, a dokonce nad nimi mohou i přemýšlet, ale pokud budou mít stále pocit, že jejich plán a nápad je super, tak si to stejně udělají podle sebe. Ale kdybych mohla vrátit čas, určitě bych před závodem něco udělala jinak a určitě si jsem schopná dát nějaká doporučení.
1. Sbal si fakt jen to nejnutnější. Nepotřebuješ na každý den jiné tričko a ani dvoje kraťasy. Hamaku neber, stejně ji jen potáhneš a nevyužiješ. Mimo jiné kvůli tomu, že ji stále neumíš pořádně přivázat ke stromů.
Jedeš do tepla, děvče! Deštník nech doma. A suchý šampon? Zbytečnost.
2. Když dostaneš pokyny k závodu, hned si najdi místa, kde bys je mohla splnit. Tady konkrétně narážím na horu, kterou jsme nechali až na Rakousko.
3. Pořádná powerbanka je základ. Tu svou rovnou vyreklamuj.
A jakmile bych si tato doporučení přečetla, samozřejmě bych si ten deštník nakonec vzala.
Potkali jsme mnoho lidí, a tak je těžké vyzdvihnout jeden zážitek a jedno setkání. Ochotní lidi, kteří nás potáhli kus cesty a zajímali se o to, zda máme všeho dostatek. Lidi, co nám dávali doporučení, tipy, co v jejich zemi stojí za to vidět a sdíleli s námi vlastní zkušenosti, zážitky, názory. Dokonce jsme vedli rozhovor týkající se ADHD a diagnostikování nemocí podle MKN a DSM. :D
Někteří si chtěli povídat více, jiní se cítili komfortněji, když byl klid a ticho. Někdy to bylo kvůli jazykové bariéře - ještě že existují ty překladače.
Zažila jsem jeden milý překladačový rozhovor s nějakým studentem, kdy mi bylo líto, že už vystupujeme a nemůžeme jej dokončit. Nešlo o nic zásadního, ale bylo skvělé si po tolika dnech popovídat s někým, kdo je ve stejném životním období a řeší si podobné věci a je tak nějak se mnou na stejné vlně.
Dále nikdy nezapomenu na popůlnoční rozhovor s tátou a synem, kteří jeli vyzvedávat na letiště. Už jsem o nich psala. Mám kontakt, možná jednou ty lodičky fakt podnikneme. Stejně tak ráda uvidím Maggie, třeba až se někdy ukáže v ČR... a tak bych mohla pokračovat dále.
Nejzábavnější na tom všem byly právě ty odlišnosti. V jednu chvíli sedíte v pracovních autě s někým, kdo vykládá o své rodině. V druhém rozebíráte Stranger things (mimochodem ten týpek, co prohlásil, že poslední série stojí za nic, má u mě stále jednu velkou černou kaňku!)
No a v dalším sedíte v hrobovém tichu, ale nikomu to vlastně nevadí. Kdy jindy se vám tohle přihodí, než při stopu?
Byl to závod, to znamená, že jsme se nikde nezdržovali moc dlouho. Chvílemi mi to bylo až líto. Průjezdní místa byla parádní. Aspoň mám teď seznam míst, kam se hodlám jednou vrátit.
Kde se jedlo a kde se spalo? Tak jedno se převážně po benzinách. Tzn. bageta a 7days. Průšvih byl, když nebrali karty, což byla specialita Albánie.
Spalo se všude a nikde. Takže převážně venku a převážně málo. Nejvíc punk místem na spaní byl stůl na benzínce a beton u dálnice.
Taky se velmi ráda připojím k doporučení Kuby a Elišky. Pokud stop, na Řecko fakt kašlete. Takhle vtipkoval jeden kluk, co nás vezl, že možná o sobě Řekové tvrdí, že jsou otevření, ale stejně nám nezastavili, na rozdíl od lidí v jeho zemi. (Určitě znáte to, když se snažíte převyprávět vtip a neklapne to.. v tu chvíli a v ajně to bylo fakt vtipné:D)
A to nejdůležitější nakonec. Děkujeme Vám všem, co jste posílali DMS. Nám, jiným..na tom nesejde. A Děkujeme všem, kteří s námi prožívali naši cestu a těm, které zajímaly naše příspěvky.
Jste boží<3 A doufám, že za rok si budu moct číst zážitky ze závodu některých z vás i já. Pojďte do toho!
Zobrazit ostatní zážitky týmu 11
zatím žádný komentář