Kristýna a Janek
Navod, jak spravne byt posledni

Proc jsme se prihlasili? To bylo tak - v jedne z vzacnych chvil, kdy byl Janek na internetu, nasel zpravu o zavode, rekl si, ze by to mohla byt zabava, a pak hledal vhodnou obet s sebou. Nebranila jsem se vubec, protoze jsem zavod sledovala loni, kdyz jela kamaradka, tesila jsem se na Balkan (pro ten mame slabost oba), chtela jsem se skamaradit s dalsimi stopari (to se povedlo) a zjistit, jak se stopuje tak, aby byl clovek nekde rychle (to se nepovedlo).

Pripravovali jsme se tak, ze jsme se moc nepripravovali. Tedy - pujcili jsme si chytre telefony, koupili na ne internet a naucili se s nimi pracovat. To nam sezralo veskerou mentalni energii na jine pripravy. A taky jsme teda stahli stoparskou wikipedii a koupili jidlo a fixy (kartony jsme ukradli cestou na stopovaci misto).

Nasi souperi byli mladi, krasni a ambiciozni. A taky cestou stopovali letadla a mimozemstany, protoze by to jinak nemohli projet tak rychle. A jinak byli hrozne prima a vzdycky jsem mela radost, kdyz jsme je nekde potkali.

Stopovali jsme predevsim tak, ze jsme se ridicu snazili ptat. Janek mel takovy sesitek s frazema ve vsech jazycich a do konce vandru se to naucil cele. Ja furt jen umim rict rumunsky dobry den. Dokud jsme se premistovali od benzinky k benzince, slo to fofrem, jakmile jsme sjeli z prime trasy kvuli ukolum, uz to moc neslo. Kdyz se ptat nedalo, stali jsme s ceduli. Cesta byla trochu narocnejsi nez stoparske cundry, protoze jsme moc nespali a taky jsme hodne chodili po poli. A kdyz jsme pak byli hodne pomali a moc nespali asi tak ctyri dny v kuse, uz to bylo zle, a tak jsme pak spali o neco vic.

Mezi sebou jsme se nehadali a na nervy jsme si moc nelezli, protoze jsme ke vsemu meli podobny pristup (krom baleni cigaret na dalnici, teda) a zatimco ja se z obycejnych stopovacich svizeli skoro nevztekam, Janek, kdyz se vzteka, obraci svou agresi na nezive okoli. S lidmi doma u pocitacu jsme moc nekomunikovali, protoze zas tak dobre s tema chytrofonama neumime a uz jenom napsat prispevek byla vzdycky velka slava. Komentare pod prispevky jsme slavnostne objevili v Athenach.

Parkrat jsem nekoho nutila nam googlit pivovary a vinice kvuli ukolum, ale stejne nejlepe fungovala nahoda. Take nam chodily pravidelne povzbudive SMS od maminek a kamaradu. Kdyz jsme dorazili do Athen, byli jsme hrozne stastni, ze jsme tam potkali jeste 4 posadky a byla aspon trochu party s historkama. Pak jsme chteli strategizovat a pripravit se na druhou pulku, ale Atheny byly prilis pekny, tak jsme misto toho courali po meste. Cestu zpet jsme vymysleli tak, aby byla co nejhezci (i kdyz asi ne uplne nejkratsi ani nejrychlejsi, ehm) a aby se na ni dalo co nejvic mluvit chorvatsky. Kdyz jsme zjistili, ze uz jsou stejnak vsichni doma, pridali jsme velmi strategicky koncept - spanek - a nejake dobrovolne ukoly, jako napriklad koupani i bez ridicu a piti piva.

Nejdele a nejblbejc jsme cekali v Recku - kdekoli, kdykoli, furt (skoro). A pak v Zahrebu na ceste zpatky. Nejhorsi byla asi mytnice v Soluni cestou do Athen, na kterou jsme se hrcali 4 hodiny hromadkou a pak tam 3 hodiny stali na slunicku. Pritom to bylo idealni stopovaci misto a Janek ani nemel nikde na tele namotanou palestinu, takze jsme museli vypadat silene mirumilovne. Pak nas ale vzal hrozne prima typek (zdravim Stefanose, i kdyz si to neprecte), takze to za to i stalo.

Strategicky nejhorsi stop byl asi ten, kde jsme hodinu cekali na opravu svetla kamionu a pak castecne dali na presvedcovani, rozhodli se pozde, prejeli a nechali se vyhodit pod Sofii na spatne ceste, kde jsme se pal motali celej den. Ale ridic byl fajn. Jinak bych nic za spatnej stop neoznacila. Ukoly byly tezke jak pes a plnily se zasadne nahodou. Nekolikrat jsme nekam jeli blbejsi cestou, protoze jsme tam tusili sanci neco splnit, marne se tam placali pul dne a pak jsme uplne jinde nahodou stopli nekoho, kdo nam ukol udelal.

Nejsnaze se chytali v Rumunsku vozkove s konma, nejhur sportovni utkani. Taky proto, ze sportu nerozumime. Navstivili jsme opravdu hodne prazdnych stadionu.

Nejvetsi zazitek se vydeluje tezko, vsechno je jeden velkej zazitek, ale obzvlast dobry bylo, kdyz nas zminovany kluk v Recku vzal pod Olymp do svatyne (a vubec to byl takovej hodne pozitivni a odusevnelej clovek, se kterym jsme si zajimave pokecali) a degustace s panem vinarem, ktereho jsme nahodne stopli. Take jsme jeli s nejakym kamionakem, ktereho Janek uz pry stopl loni.

A setkani v Athenach bylo taky bomba, protoze uz jsme ani moc necekali, ze ho stihnem. Nejprijemneji se nam stopovalo v Albanii - nejeli jsme po mistnich silnicich obzvlast rychle a vetsinou to bylo od vesnice k vesnici, zato jsme potkali same mile lidi. A ani jsme skoro nemuseli rikat, ze nemame penize.

Nejspolehliveji jsme trceli v Recku (dva velke zaseky, zatimco v ostatnich zemich jeden az zadny). Velka slava to nebyla ani v Cerne hore. Obzvlast mili na nas krome Albanie byli i v Rumunsku. V Recku jsme po dlouhem cekani obvykle taky narazili na nekoho obzvlast mileho, ac Recko zaroven vitezi na pocet ignorujicich ridicu, co proste cumi pred sebe a ani neukazou gestem, ze nas nevezmou.

Mezi obzvlast uzasnymi ridici bych chtela taky zminit pani Martu a spol., kteri nas vezli pres pul Recka, vydatne krmili a pozvali na veceri, a pana Rumuna, co nam vubec dal spoustu veci. Hodne zabavna byla cesta s ceskou serialovou herckou a s panem lecitelem - Cesko nezustalo zahanbeno.

Na zavod bych klidne znovu jela (a tentokrat uz jakoze vopravdu pojedeme rychle!). Dalo mi to spoustu novych znamych a kamosu, historek (je opravdu dobry, kdyu se ten vylet da s nekym sdilet), byla jsem fakt rada, ze jsem se do toho mohla ponorit a cestou resit jen zavod, cestovat jak vagus a nemyslet na otravne dospelacke svizele doma v civilizaci. Taky jsme s Jankem overili, ze si dokazeme nelezt na nervy a dovedem spolupracovat, coz je pozitivni zjisteni. Rozdil oproti normalnim stopovacim vandrum je i ten, ze kdyz je clovek hodne unavenej, vsechno vnima mnohem intenzivneji - jak dobre veci, tak i ty min dobre. Zkuste si to, je to zajimavy.

Pristim soutezicim bych doporucila, ac je to kacirske, aby to zas tak moc nehrotili a uzivali si cizozemsko. Kazdopadne je to dobrej recept, jak byt posledni.

A tady mate tematickou pisnicku (v noci po poli jsme chodili docela dost a taky jsme si ji zpivali vzdycky, kdyz jsme trceli): https://youtu.be/511Lt3Kg0aI