Až na vrcholky hor

Celý závod jsme si říkali, že horu dáme někde v Rakousku. Ideálně si tam vyjedeme lanovkou, však pohoda. Kdo by to byl kdy řekl, že lanovky nejezdivaji v noci. Divné, že?

Řekla bych, že v Albánii a v Bosně byl nejsnadnější způsob, jak úkol splnit. Kamarád mi třeba našel v Bosně horu, ke které bychom šli asi jen kilak????
Ale tohle možná máme za to, že na Buzludzu jsme nemuseli šlapat. Tak jsme si to teď vynahradili. :D

Ráda bych řekla, že to bylo strašně krásné. Ale ve skutečnosti na vrcholu nebylo vidět vůbec nic, jen les. Šli jsme v noci a málem jsem si několikrát rozbila pusu. A v noci byla priisernaaaa zima.
Ale tam skrz vesnici nás potáhl moc milý děda. Sice jsme málem srazili psa, už hůř vidí, ale byl super.
A taky už alespoň víme, co je třeba naplánovat dopředu a co se vyřeší po cestě. Tahle zkusenost je holt vždy nepřenositelná. :)

Zobrazit ostatní zážitky týmu 11