:
stopem z Piešťan ze Slovenska

Cestou z překrásného lázenského města Piešťany jsme s kamarádkou na Slovensku zvolili stop. Nejdřív nám zastavili dva pohlední mladíci-a volali "ahoj, kočky, videli sme vás v Považskej Bystrici, poďte s nami! "Pravdou bylo, že jsme se po městě P.B. loudali, ale kluci nám připadali tak nějak příliš ochotní. Poděkovali jsme se a čekali na řidiče, který bude v autě sám.
Po chvilce jsme mávli na zahraniční fáro s obstarožním pánem. Obě nás usadil dopředu,místa zde bylo dost a nechtěl , aby jedna z nás seděla za ním (předpokládali jsme,že nás chce mít na očích kvůli bezpečnosti zavazadel).Po několika kilometrech začal posouvat ruku ke kalhotkám Monice, která seděla u něj. Zdešená mu řekla, aby to nedělal.Posunul se ke mně. Vyhubovala jsem mu, a když viděl, že nejsme povolné, vyhodil nás z rýchleho fára. Asi o minutku zastavili znovu spomínaní kluci.
Večer se blížil, tak jsme riskli. Byli slušní,kultivovaní, zasmáli jsme se společně na našem příběhu.
Monika vystoupila, ještě jsem jí zduplikovala, ať zapíše číslo auta, protože já pokračovala o 30 km dále.
Cestou mi říkali, prý se v budoucnosti určitě potkáme, protože jednoho z nich vyhledám. Hahaha...hoši, i když jste pohlední, zřejmě netrpíte nouzí, nevyhledávám muže.

Po několika letech jsem náhodně rodila v blízké nemocnici-jaké bylo moje překvapení, když gynekolog, který měl službu, a byl u mého porodu, byl jeden z těch dvou pohledných a příjemných mužů.

Pečoval o mě po celou dobu mého pobytu v porodnici jako o nejlepší kamarádku a já už věděla že "nikdy nemluv nikdy" je svatosvatá pravda.