:
Setkání s vlky

Při mojí nejdelší cestě Evropou, kdy jsem stopoval skrze Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko a dále při návratu jsem to vzal přes Slovensko a Rakousko domů, se mi splnil jeden můj dávný sen, i když o způsobu jsem měl jiné představy. Bylo to setkání s vlky v bezprostřední blízkosti. Ten den jsem měl štěstí a dostal jsem se z Krakova (Pol) až do Žiliny(S), bylo kolem desáté hodiny a já tradičně podle svého stopařského kodexu po této hodině nestopuji a hledám si místo na spaní, většinou spím v lesích a neutrácím za drahé hostely. Místo vypadalo ideálně a podobalo se obvyklým místům kde často skládám hlavu. Bylo to v kopečku nad dálnicí nedaleko od města v malém, ale zato hustém lesíku. Ze silnice na mně nebylo vidět, cítil jsem se naprosto v bezpečí. Byl to již několikátý den na cestě a já byl natolik unaven, že jsem ani nepostavil stan, pouze jsem si lehl do základního pláště a dýchal skrze síťku proti komárům. Usínalo se mi krásně, vybavoval si vzpomínky z předešlých dnů. O dvě hodiny později jsem se probudil, zvedl se vítr a noc byla temná, pouliční lampa osvětlovala svah, kde jsem přebýval. Najednou byl pocit bezpečí pryč. Když spíte v lesích, zvyknete si a dokážete rozpoznat od sebe všechny zvuky, les hraje svojí vlastní symfonii, v tuto chvíli zde bylo něco, co jsem dříve nepoznal. Ležel jsem nehybně s pepřákem v ruce. Tlukot mého srdce bylo slyšet společně s blížícím se krokem temné siluety divokého zvířete, blížilo se a mně se zastavil dech, nemohl jsem dýchat hrůzou a nemohl jsem dýchat zároveň úžasem. Necelé tři metry ode mě proběhlo zvíře, které obdivuji pro jeho eleganci a ladnost. Naštěstí si mě vlk nevšímal a běžel dále. Během chvilky jsem se vzpamatoval a došlo mi, co se stalo. Úžas byl pryč a najednou zde byl pouze strach. Vyčkával jsem, jestli nečeká na můj pohyb, v tu chvíli proběhl vlk druhý. Chtělo se mi utéci, ale snažil jsem se nadále nehýbat. Uplynula přibližně půl hodina od setkání s druhým vlkem, pořád jsem si nebyl jistý, jestli už jsou pryč. Rozhodl jsem se jednat, ani jsem se nezačal oblékat, prostě jsem vzal celý stan a všechno nechal v něm, oblečení, boty, celou krosnu. Hodil jsem pytel přes ramena, bos a pouze v trenkách jsem začal utíkat směrem k dálnici, jestli mě v tu chvíli někdo zahlédl, musel se určitě dost divit, co právě viděl a možná ještě více, než když j jsem já potkal vlky. Ohlédl jsem se teprve, až když jsem přešel na druhou stranu. Začal se oblékat, strach opět vystřídal úžas, splnil se mi sen, potkal jsem vlky, příběhu je konec a já si stopuji s úsměvem do dnes. :) PS: Omlouvám se, že jsem nepořídil žádnou fotku z tohoto setkání, příště je poprosím, ať trošku zapózují. Přeji všem hodně štěstí na cestách a co nejvíce dobrodružství se šťastným koncem, přeje Péťa F.