:
Pomáhat a chránit? Pche !

Tento příběh se stal asi před pěti lety. V době kdy jsem stopoval tam a zpět každý den v průběhu tří let stejnou trasu do školy.

Bylo parné červnové odpoledne a já stál opět na své oblíbené krajnici. Čekání na náhodného drožku, jenž by mě vysvobodil z těchto nekřesťanských teplot bylo vskutku nekonečné. Kolem projížděl stříbrný "meďour". "To by bylo panečku," řekl sem si.
Ale projel s řidičem, který ihned jak mě uviděl, musel začít vášnivě telefonovat. Minuty se vlekly a po mě začínaly téct potoky potu. "To snad není pravda, takové krásné počasí a lidi jezdí stejně zakabonění a nasraní", myslel sem si.
Chtěl sem si zapálit cigáro, tenkrát sem ještě kouřil, ale vyletěl mi kamínek ze zapalovače. Celý vzteklý sem zahodil zapalovač a cigára strčil do kapsy. Natáhnu opět pravačku k silnici, s optimistickým výrazem a prosbou v očích pokračuji v mentálním souboji s řidiči.
Najednou se na kruháči přede mnou objevilo policejní auto. Vyhodilo blinkr, zajelo za mě a zastavilo. Vteřinu sem stál v němém úžasu nad dobrodiním naší veřejné bezpečnosti. Směle sem vyběhl k autu, trhnutím otevřel dveře a nasedl na zadní sedadlo. "Dobrý, jedete na Vsetín ? " , zopakoval sem svou po miliónté nacvičenou otázku. Policajt na sedadle spolujezdce se v mžiku otočil a s brunátným výrazem ve tváři se rozeřval: "Vypadáme jak nějaký zasraný taxík, my tady měříme rychlost !? ", křičel. Tak sem se vypoklonkoval z auta a se smíchem sem pokračoval ve stopu. Naděje ve mě hasla každým dalším autem co kolem mě prosvištělo bez povšimnutí, ale nakonec mě zastavilo auto, které chce každý v létě stopnout. A sice žlutá dodávka Family Frost. Ale to už je jiný příběh.

Byl to prostě vydařený den na zážitky. :-)