Eliška a Michal
Nepublikovane stripky ze zpatecni cesty

1) Určitě jste zaznamenali změnu klimatu i u nás kdy v roce 2014 přišlo jaro asi tak v únoru. Napr. pro Nory to byl nejteplejší rok za posledních 2000 let. Jaký dopad měla změna klimatu v Řecku? Řekům prší a prší, vůbec na to nejsou zvyklí. Kazí jim to náladu, kšefty ale paradoxně i úrodu. Olivovníky nemají rádi déšť. Podle Řeka Filipa nadměrné množství srážek mění chuť a vůni oliv a asi jsou prostě přepité. Léto bez deště se Řekům přesunulo na srpen, září, říjen.

2) Zmiňovali jsme našeho druhého a zároveň posledního řidiče, který nás vezl Albánií. Psali jsme, že to je zakladatel a majitel prvního nezávislého albánského deníku Koha Jone (Our TIme). Deník založený naším řidičem, Nikollou Lesi, v roce 1991, býval největším deníkem v zemi, nyní je na třetím místě. V roce 1997 došlo k tragédii. Ač oficiálně viník znám není, Nikolla hovořil otevřeně o viníkovi jako o vládě. Došlo k tomu, že celé vydavatelství i tiskárny byly kompletně vypáleny, několik nejlepších žurnalistů zavřeno, jeden zabit. Všechno proto, že deník nazýval věci správnými jmény. Na popud bezpráví a nespravedlnosti se Nikolla rozhodl kandidovat do parlamentu jako nezávislý politik, aby se mohl bít za spravedlivější časy. Zvolen byl na dvě volební období (8 let), po třetí už zvolen nebyl. Doteď probíhají soudy o vypáleném mediálním domě s celým zázemím.

3) Nestihli jsme popsat ani cestu mezi hranicí Albánie – Černá Hora a večerním zastavením v pizzošce v Čilipi. Z hranic nás vzal rumunský pár důchodců, co byl v téhle oblasti na dovolené. Svým posledním autem spolu projeli komplet celou Evropu. Dostali jsme meruňky. Pak nás vzala pár km míchačka, pak hodnej taxikář po Baru, zdarma. Poté si nás nalodil Cadilac – Černohorec Saša se synem Michajlem – jeli za strejdou na párty. Po cestě jsme nabrali i strejdu. Vzali nás až k letišti na Tivat. Tam jsme si opět stopli míchačku, s kterou jsme se svezli i na trajektu přejíždějícím nádherný kotorský záliv. Naším 36. stopem byl místní autobus, který nás nabral, i když jsme avizovali, že nemáme peníze. Cestující nás spražili pohledem, tak bylo chvíli trochu dusno i v kombinaci s tím, že „průvodce“ busu, co nás nabral, si to vpředu pod cedulí Zákaz kouření pěkně vykuřoval. Následoval stop s Černohorku (naše první řidička!!!!!), která jela na letiště vyzvednout hosty, co měli bydlet v jejím apartmánu. U letiště na benzínce v 10 večer špatný, nechali jsme se tedy svést 3 km zpět a vlítli jsme do pizzérky. Tam jsme nejprv vyhodili pojistky rychlým zaútočením na zástrčku, pak jsme i pekli, jedli, pili, spali.

4) V sobotu 20.6., když jsme psali „Dneska trága“,  jsme popojížděli kraťoučkými stopy po jednotkách kilometrů. Na první ranní stop jsme čekali 1,5 hodiny a stejně jsme se pak svezli jen 3 km. Mezi 7.40  a 13. hodinou jsme ten den ujeli pouze 32 km dlouhou vzdálenost (Čilipi – Zaton) pěti stopama. Náskok ihned ztracen, hladina zoufání stoupala.

5) Náš řidič party busu – Mlado, ten co se během jízdy opil, se Majklovi svěřil, že je jeho otec tak trochu mafián, co si s nedostatkem peněz hlavu lámat nemusí. Otec seděl snad dohromady 14 let. Majkl seděl vedle řidiče na takovym tom sklápěcím sedadle pro průvodce, zprvu připoutám, po čase nepřipoután, předkloněn, aby byl co nejblíže volantu připraven kdykoli skočit po volantu ztrácejím se z podkontroly chorvatského šílence. První řada – Petra a El se staraly o chytání občasně padajících otevřených piv na nový koberec.

6) Závěrem jen drobný postřeh - nejvíce jsme byli unešeni z přírody Černé Hory a jihu Chorvatska. Mrzí nás, že jsme nemohli prošmejdit Kotorský záliv ani Dubrovnik nebo poloostrov Svatý Stefan. O to víc se však chceme do této oblasti vrátit a pěkně v klídku ji probádat! Má to být nejlepší v srpnu, méně turistů, stále teplo.

Zobrazit ostatní zážitky týmu 5