:
Můj první autostop

Ráda jezdím autem , myslím tím ale za volantem , až bych řekla že jsem přímo závislá touto adrenalinovou zálibou.Asi se Vám bude zdát divné, proč tedy piši vůbec nějaký příspěvek...., ale ano opravdu jsem stopovala , lépe řečeno jsem byla nucena situací, prostě jsem se potřebovala dostat z bodu A do bodu B/měla jsem kurz psaní na stroji ve městě vzdáleném 25 km, a čas se přemístit asi 40 minut, autem jel manžel do zaměstnání , všechny spoje vlaku i autobusu byly pryč,.....tak co stop?.... začaly se mi honit hlavou odstrašující příběhy , ale nakonec zvítězila časová tíseň.... stoupla jsem si na výpadovku z města a nesměle zvedla ruku , skoro to vypadalo jako bych na kolem jedou řidiče jen tak mávala, nebo je snad i zdravila.... jedno auto .. nic, .. druhé ... zase nic ... ale řidič se alespoň hezky usmál, ale nezastavil...., .. no tak dost ... úsměv a nic .... asi zafungoval pud sebezáchovy, taky časová tíseň, ... Hrdě jsem si stoupla na okraj silnice zvedla ruku , mrkla na řidiče jedoucího v Avii, on se pousmál a začal brzdit, já překvapená a zároveň šťastná otvírám dveře .... s pozdravením a dotazem zda bych se mohla svézt, jsem nastoupila ,vůbec jsem si ale nevšimla jak ten ochotný řidič vypadá, byla jsem ráda , že prostě jedu .... vím jen , že se neustále usmíval ... bylo ale něco divného , nevím kde se vzal , tu se vzal můj strejda Jožka , který bydlel ve městě vzdáleném 8o kilometrů , , pracoval v malé firmě a popovážel náklaďáčkem drobnosti jen v okolí městečka.Jen podotknu , že jsem se strejdou Jožkou neviděla velmi dlouho a nikdy u nás nebyl.Nakonec z celé této situace bylo velmi milé a pohodové setkání
Já jsem prostě učila objednávku a ona se splnila ... přijel mi jako na zavolanou... a pak, že zázraky se nedějí . ..... ... no a o těch objednávkách , to by byl zase jiný příběh , jiné téma , ..prozradím Vám ...... taky se splnil... tak zase někdy .... Vaše Ivča