:
13 dní, 12 korun a eura, které nám stejně ukradli..

Vše je jednou poprvé, kamarádka končí střední školu, já si dělám zkoušky v před termínu a plánujeme (vlastně ani ne, celou dobu popíjíme vínko a opalujeme se u bazénu), kam vyrazit stopem, Španělsko je pro mě jasná volba a tak Helen přemlouvám a ve středu 18.6.2014 vyrážíme směr Rudná na benzínku. Jasně, holky a jejich orientační smysl, ztrácíme se už v Rudné a nějaká hodná paní, nás zve domů, dává nám napít a ukazuje cestu na internetu - teď už opravdu vyrážíme.
Jak začít, stud nám nedovoloval prostě zvednout prst (ale prostředníček, když nás někdo nevzal jsme klidně ukázaly, zvláštní že?), tak přicházím k jednomu chlápkovi v dodávce. "Jedete do Plzně?", "Já jo, ale vy ne", nechápeme, ale přesto nás bere. Co je to za chlapa, celou cestu povídá o prostitutkách a jak by někoho vždy zastřelil, jsme rády, že nás vyhazuje v Plzni na benzínce a vidíme dalšího stopaře-Taky jede do Španěl (jsme ovlivněni Alchymistou od Coelha), asi po hodině nás bere všechny tři sympaťák Láďa, aneb řidič kamionu. Bere nás až na hranice s Francií. Přes hranice se s Helen schováváme vzadu na posteli, zakryté závěsem a připadáme si jako nějací mexičtí pašeráci.
Jak to šlo dál už je na delší vyprávění, můžu jen říct, že Como, město kde žije George Clooney, které jsme cestou navštívily není tak úchvatné a místo na spaní v parku nám vyfoukl už nějaký bezďák, nevadí, spíme kousek od něho. Itálie je pro stopaře noční můra, kor severní, jeden se nad námi přeci jen slituje a odváží nás v Toríně až k němu domu, kde přespáváme-konečně sprcha, vaří nám nějaké bylinky na spaní a propukáme v tvrdý spánek. Ráno nás odváží na benzínku, bere nás jeden Egypťánek, kterému se naše modré oči líbí a moc nekouká na cestu, naštěstí v pořádku dojedeme.
Cestou se stavíme v Nice, kde se vrháme do moře, učíme se francouszké fráze a popíjíme levný vinný patok za 1,5 eura, na nic lepšího prostě nemáme, další den nás bere dodávka rumunských pašeráků, auto je pro 9 ale jede nás v něm 10, jeden stojí skoro 300 km, nevadí. Auto na dálnici chcípá, do kopce jedeme sotva šedesát, mýtné se jim zaplatit nechce tak rozráží závoru a ujíždí tou svou rychlostí světla kupředu. Na další beznínce chytáme raději další stop.
...
Jsme ve Valencii, po návštěvě policejní stanice, kam nás zavedl stařík jménem Pako(opravdu výstižné jméno, které na něj sedělo jak hrnec na prdel), se konečně nahé za svitu měsíce vrháme do vln a usínáme na pláži.(Pěkná blbost-Helen ještě v noci okradli, asi profík, když jí vzal, kalhotky, čokoládu, toaleťák a 50 euro, no tak teď už nemáme žádné peníze).
Rychle balíme a narychlo střádáme plány-Paříž, nejdeme si hostel za 5 euro na noc-smůla o víkendech jsou dražší,ale on stál 50! Spíme tedy pod Eiffelovkou. V noci cítím cosi, že se mi dotýká nohou, asi pes pomyslím si. Když se to dotkne mého zadku zbystřím, otočím se a vidím cikánka, okamžitě ode mě dostane loktem do huby a začnu na něj česky řvát, úchylák jeden, tak řvu anglicky, španělsky..nic, sedne si vedle mě a chce si povídat...Budím Helen, která má fakt tvrdé spaní a na její "tua policia" začne frantík zdrhat. Helen opět usíná. Já se jen směju paradoxu, hledím na Eiffelovku a říkám si, že až tohle budu někomu vyprávět, neuvěří....:)